GUILLAUME APOLLINAIRE

 

* 26. augusta 1880 Rím - † 9. novembra 1918 Paríž

 

 

 

 

 

Guillaume Apollinaire (výslovnosť [ɡijom apɔlinɛʁ]; vlastným menom Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky, bol francúzsky básnik, dramatik a anarchista poľského pôvodu. Jeho matka, bola poľská šľachtičná, otec je neznámy. Roku 1911 bol po nejakú dobu uväznený vo väznici La Santé pre podozrenie z krádeže fenických sošiek, v čase aféry týkajúcej sa krádeže Mony Lisy. Do tejto krádeže mal byť pôvodne zapletený aj Pablo Picasso, ktorý bol jeho priateľom. Bojoval v prvej svetovej vojne, bol ranený. Po rekonvalescencii pôsobil v zázemí. Roku 1918 sa oženil. Zomrel v Paríži počas pandémie na následky vírusu tzv. Španielskej chrípky. Je zakladateľom niekoľkých časopisov Bol jeden z najpopulárnejších členov Montparnasskej  umeleckej komunity v Paríži. Jeho priateľmi a spolupracovníkmi boli Pablo Picasso, André Breton, , Jean Cocteau, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, ktorý ho portrétoval, a ďalšie. Je považovaný za jedného zo zakladateľov modernej francúzskej poézie. Vo svojich dielach propagoval avantgardné maliarstvo, predovšetkým kubizmus. Jeho básnické zbierky Alkoholy a Kaligramy sa stali medzníkom vo vývoji francúzskej poézie a vytýčili cestu modernému umeniu, ktoré vychádzalo z novej skutočnosti a z nových životných pocitov na prelome 19. a 20. storočia. Spojil tradíciu francúzskych šansónov, nemeckých romantických piesní a okultné inšpirácie. Pojem krásy rozšíril aj na modernú techniku, vrátil poézii jej zmysel pre tajomno, obohatil verše kultom každodennej krásy a estetického dynamizmu. Jeho verše sa stali strhujúci oslavou života a veľkosti človeka.

 

 

 

 

Pásmo

Tím starým světem přec jsi znaven nakonec

 

Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes

 

Řecký i římský starověk se ti už přežily

 

Zde antické se zdají být už i ty automobily

Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono

Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů

 

Jediné neantické v Evropě křesťanství je

Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie

A tobě brání stud když okna na tebe hledí

Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi

Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě

Toť dnešní poesie zatím co prózou žurnály sytí tě

Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy

Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici

Novou a čistou byla to sluneční polnice

Šéfové dělnice a krásné písařky z byró

Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou

Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní

Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni

Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky

Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky

Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle

Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville.

Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě

Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě

Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád

Má církevní obřady jako ty nade vše rád

Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice

Po celou noc se v kolejní kapli modlíte

Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná

Oblévá navždy planoucí glórii Krista

Toť krásná lilie již všichni pěstíme

Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne

Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy

Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený

Toť dvojmocnina cti a věčnosti

Toť hvězda o cípech šesti

Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti

Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá

Jemu náleží podnes výškový rekord světa

 

 

Guillaume Apollinaire - Mária / Loreley

(recituje M. Geišberg)

 

Kristus panenka oka

Dvanáctá panenka věků v té on se vyzná

A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí

Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti

Praví že napodobí co uměl už Šimon Kouzelník

Křičí že zná-li létat má slouti záletník

Andělé létají lehce kolem hezkého letce

Ikarus Enoch Eliáš Apollonius z Tyany

Kol prvního letadla krouží u nebeské brány

Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie

Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie

Avion snáší se posléz aniž křídla složil

Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil

Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci

Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci

Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví

V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy

Z obzoru letí orel a vyráží velký křik

A z Ameriky došel malý kolibřík

Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí

Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati

Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám

Jejž provází lýrovec a tisícioký páv

A fénix hranice jež sama se zapálí

V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí

Sirény opustily své nebezpečné úskaliny

A chvátají krásně zpívajíce všecky tři

A všichni orel fénix i pihi z Číny

Se s létacím strojem svorně pobratří

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži 

 

Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří

Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti

Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati

Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení

Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení

Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou

Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno

Toť obraz visící ve stínu muzea

A občas přijdu na něj se zblízka podívat

 

Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány

Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám

 

Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres

Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru

Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná

Láska jíž trpím je má choroba tajná

A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění

Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení

U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží

Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží

S přáteli svými se projíždíš ve člunu

Jeden je z Nizzy dva z Turbie jeden z Mentonu

Sepií hlubinných se děsí oči naše

A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše.

 

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy

Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali

A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu

Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu

 

V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy

Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi

Podoben Lazaru kterého světlo drtí

Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti

A ty couváš ve vlastním životě pomalu

Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru

Jak v hospodách české písně zpívají

 

 

Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli

 

Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli

Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí

Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá

Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá

Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině

Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně

 

Jsi v Paříži od soudce vyslýchán

Jak zločinec zatčen a do vězení dán

 

V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa

Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta

V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas

Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas

 

 

 

 

Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat

Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád

Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti

Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti

Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazare

Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar

Myslí že v Argentině se jejich osud změní

A že se vrátí domů až nadělají jmění

Jedna ta rodina si nese praporek červený jako vy srdce své

Ten praporek a naše sny jsou stejně přízračné

Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu

V brlozích ulice des Rosiers nebo des Écouffes

Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu

Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu

Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami

Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy

 

Guillaume Apollinaire - Reading from Alcools (1913) 

 

Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů

Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous

 

Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu

Zpívá se tančí pije se šampaňské

 

Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec

I od té nejošklivější dost vytrpěl milenec

Je to dcera městského strážníka prý z Cannes

Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané

 

Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha

 

Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem

 

Jsi sám jitro přichází

Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích

 

Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná

Toť Lea pozorná či Ferdina falešná

 

A ty piješ ten líh palčivý jako života bol

Tvého života jejž piješ jako alkohol

 

Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile

Spát mezi svými modlami z Oceánie a Guineje

Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb

Nižší Kristové temných nadějí a tužeb

 

Sbohem sbohem jsi ospalý

 

Slunce uťatá hlava

Se kuku kutálí

 

Přeložil Karel Čapek

Zdroj

 

 

Nahota

Nahota květin tkví v lehkém tělesném pachu

Chvějivém citlivém jak ženské pohlaví

Kvétina bez vůně má šaty studu strachu

Že přijdou utrhnou znásilní ona ví

 

Nahota oblohy se zastírá však křídly

Ptáci v ní klouzají vzduch toužení je pln

Nahota jezer je když vážky co tam sídlí

Modrými krovkami líbají pěnu vln

 

Nahotu moří zas ozdobí plachtoví

Bouře je seškube ve vichru z ráhnoví

Břicho vod prsy vln nabídne k prznění

 

Piják když ke dnu jde moři se odmění

Ač utopenec už chtěl by dál znásilňovat

Moře ho ve vírech jak matka v lůně chová 

 

 

Dveře

Dveře hotelu se šklebí tlamu od ucha k uchu

Proč by mi mami měla škodit menší změna vzduchu

Dřít se až do úpadu to mě tak akorát zajímá

Nad pářícími se páry se zavírá teskná hladina

Mladé andělky čerstvé zboží složené v Marseille včera ráno

Slyším umírat zpěv a sám mám dozpíváno

Kuráže jsem moc nepobral a skromný jsem ažaž

 

Hochu dala jsem ti všecko tak se trochu snaž 

 

 

Růženka

Dům nad kanálem v Amsterodamu

Před nímž jsem jako student stál

Pohltil jistou hezkou dámu

Kterou jsem předtím stopoval

 

Má touha stoupala jak v chrámu

Z nábřeží nikdo neviděl

Jak starý dům nás oba schoval

K milostné srážce našich těl

Tam jsem jí život obětoval

Kdekdo by mi to záviděl

 

Rty měla jak růžové plátky

Jakými jenom Nizozemí dýše

Když pustila mne postranními vrátky

Růženko Růže zašeptal jsem tiše

A za trním světa vydal jsem se zpátky 

 

 

 

Most Mirabeau

Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina

Unáší vzpomínky

I lásky beze jména

Duše se hned raduje hned sténá

 

Hodiny bijou po dni přijde noc

Plyň čase zlomil jsem tvou moc

Kráčíme dlaň v dlani pohled jímávý

Zatímco uplývá

Pod živým mostem mezi já a vy

Nekonečná řeka věčné únavy

 

Hodiny bijou po dni přijde noc

Plyň čase zlomil jsem tvou moc

 

Láska slábne jako vyčerpaný vodopád

Láska ubývá

Život vleče se když jeho smysl pad

Marně zahřívá tě zdivpčelé Snad

 

Hodiny bijou po dni přijde noc

Plyň čase zlomil jsem tvou moc

 

Míjejí dny a týdny beze jména

A naše minulost

I lásky opadnou jak pěna

Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina

 

Hodiny bijou po dni přijde noc

Plyň čase zlomil jsem tvou moc 

 

Vinař z Champagne

Pluk právě dorazil

Vesnice dřímá v provoněném světle

Kněz má na hlavě přilbu

Láhev šampaňského zde je či není dělem

Keře vinné révy jako hermelín na erbu

Dobrý den vojáci

Viděl jsem je pobíhat sem a tam

Dobrý den vojáci vy láhve šampaňského ve kterých kvasí krev

Za pár dnů půjdete do přední linie nahoře

V postupných rojnicích jak vinou se vinné keře

Rozhazuji své láhve jako granáty švarného dělostřelectva

 

Noc plavá je ó víno plavé

Vinař si zpíval sehnutý nad vinicí

Vinař bezústý hluboko v dálavě

Vinař jenž sám byl živou lahví

Vinař jenž ví že válka je divná věc

Vinař ze Champagne který je dělostřelec

A teď je večer a hraje se mariáš

Pak odtáhnou vojáci nahoru

Kde dělostřelectvo odzátkuje své láhve šumivého

Do toho Sbohem pánové a hleďte se vrátit!

Nikdo však neví co se může státi

 

 

Ocúny

Podzimní pastviny jsou krásné napohled

Krávy co pasou se

Spásají zvolna jed

 

To ocún kvete tam – má zbarvení tvých víček

Pod tvýma očima je tmavý půlměsíček

I ten je zbarvený jak ocúnový květ

I já z tvých očí spásám celý život jed

 

Hle školáci sem jdou jdou v rámusu a křiku

Jdou v dlouhých zimnících foukají harmoniku

A ocún trhají který se podobá

Všem ženám na světě a je jak víčka tvá

Do nichž jak do lístků zběsilý vichr duje

 

Pastevec písničku si něžně pobrukuje

Zatímco krávy už navždycky opouštějí

Tu velkou pastavinu i zhoubné květy její

   

 

Zvony

Můj drahý švarný cikáne

Slyšíš co zvonů z věží bije

Když láska lidem uhrane

Věří že nikdo nevidí je

 

Náš úkryt byl však tuze zlý

Zvonům co je jich v celém kraji

Oči div z důlků nelezly

A všem to na nás vycinkají

 

Kde budu se svou kuráží

Až Marie mě zítra potká

Pekařka s tím svým pod paží

Sestřenka Trůda Hans a Lotka

 

Už vidím jak se otáčí

Každý z nich po mně s ironií

Ty budeš pryč Já zapláči

A snad to nepřežiji