HANS SACHS

* 5. november 1494, Norimberg – † 19. január 1576

Nemecký básnik, skladateľ, dramatik, obuvník a významný meistersinger. V Norimbergu navštevoval významnú latinskú školu. V 14 rokoch sa stal obuvníckym učňom. Po vyučení v 17 rokoch začal , vandrovať po mnohých mestách Nemecka. Neskôr sa rozhodol stať meistersingerom v Innsbrucku a stal sa aj meistersingerom v Mníchove. Tu sa zdokonaľoval v básnickom umení až do roku 1516, kedy sa natrvalo usadil v Norimbergu a zostal tu až do konca svojho života. Toto obdobie sa považuje za jeho najtvorivejšie, pričom písal najmä divadelné hry s komediálnym obsahom (O figliarovi Eulenspieglovi), alebo tragédie (O doktorovi Faustovi). Na konci života výrazne podporoval reformátora Martina Luthera, avšak protestantom sa nikdy nestal.

svoje diela písal jedinečným „knittel“ veršom, ktorý aj sám vymyslel, a ktorý v stredoveku ho prebralo mnoho básnikov. Jeho diela sú zábavné, no s vysokou morálnou kvalitou. Písal najmä básne (okolo 4 200), porekadlá a veršovačky (okolo 1 800), biblické sviatočné hry (okolo 1 300), komédie (okolo 900), tragédie (asi do 500), pPoviedky (známych je 14). 

Tri radostné smrti

Trojaká smrť na zemi vzbudí 

radosť a potešenie ľudí,

hoc z každej smrti vyrastie 

vždycky aj dáke nešťastie

a radosť padá na dno studne. 

Počujte: nech nik nezabudne! 

Nuž najskôr teší kňaza skon. 

Keď umrie, odkazuje on 

priateľom celé imanie

a radosť všade nastane.

Za jeho zlato poženie sa

kôň do pekiel či na nebesá. 

Zlé bývajú však následky,

keď premárni kňaz majetky

na kone, psov a na hru v karty, 

na pitie, krásne ženské, žarty, 

čo vysali mu všetku dreň,

že v dome býva bieda len,

že zostanú len dlžoby

a smrť len bolesť spôsobí.

A druhá smrť je ženy zlej,

starej a špatnej, vráskavej,

čo žiarli, šomre, frfle rada,

čo deň a noc sa s mužom háda, 

čo breše ako pes a, beda, 

mužovi chvíľu pokoj nedá.

Keď umrie taký výkvet báb, 

teší sa v svojom srdci chlap,

 že čerta niet, že koniec zlôb, 

že pes už s... na jej hrob. 

Potom si vezme mladú zase a

 poteší sa na jej kráse.

Ak ošmekla ho ale stará

a za chrbtom mu kšeftovala, 

musí s jej druhmi spory viesť, 

biť sa a súdiť, dvíhať päsť, 

aby mu vypratali dom

a nemal škodu s posmechom; 

bo keď na slame musí spať, 

pod zem ju bude preklínať.

Tretia, čo teší, smrť je, zdá sa, 

keď zakáľajú tučné prasa. 

Teší sa pán i jeho sluha,

dieťa i slúžka samodruhá,

na jaternice tešia sa.

Ba vidno tešiť sa aj psa; 

susedom pošlú po klobáse

a každý radosťou sa trasie. 

Keď zjedia veľké klobásy, 

vínečko smäd im zahasí. 

Potom zo šuniek tohto brava 

pochúťky znamenité spravia. 

No nešťastie je, vrav čo vrav, 

ak uhrovitý je ten brav.

Gazda sa hanbí v kruhu hostí, 

a pre zlý kšeft sa ešte zlostí,

 za babku špek a mäso predá 

a z radosti je zlosť a bieda, 

bo po celý rok bude jesť 

namiesto šuniek ženskú päsť.

htt

Clip 05: Hans Sachs

<

Hans Sachs: Vybrané poetické práce Hansa Sachse - kapitola 34

32. Čarodějnický slavík, který teď slyší všude.

(8. července 1523.)

                          Probuď se, blíží se den!

Slyšel jsem zpívat v zeleném hagonu

Úžasný slavík;

Její píseň zvoní horou a údolím.

Noc přitahuje k nehodě,

Den

stoupá z Orientu, rudé slunce svítí

skrz temné mraky.

Z tohoto jasného pohledu na slunce se

Měsíc tlačí dolů;

Nyní se stal bledým a pochmurným celkem.

Kdo

ovce oslepil celou svou falešnou nádherou ,

že se odvrátili

Jejich pastýř a pastviny

a dělal odejdou oba

řeší světlo měsíce

v poušti, špatná cesta jeden,

jste slyšeli lví hlas "

A také následoval po něm,

kontrolka se zlými seznamy

Far abwegs hluboko do opouští.

Tam krásnou

vrbu, kterou ztratili, jedli bodláky, plevele a trny;

Také ukládá „pletené“ Leu, skryté,

Dareine, že se bojí.

Od té doby, co našla

veru z Leu , ji roztrhl, spala .

K takovým nenávistům jim pomůže

Celá hromada zuřících vlků;

Chudák „Heerd“

S nůžkami, dojením, kousáním, jídlem;

Hadi také ležel hodně v trávě.

Umývá ovce „bez“ přestanou

skrz všechny končetiny kromě kostní dřeně.

Potom ovce ztuhly a

všichni byli ostražití po celou noc

a znovu se probudili, když

slavík jasně zazpíval,

a opět nám přinesl jasný den, Kdo hlásá

Leunovo poznání,

vlky a jejich falešné pastviny.

Drobi, ponurá leu se vzbudí

a číhá zuřivostí nad

zpěvem slavíka,

protože oznamuje východu slunce,

že jeho království končí.

Drob, zlý lev je zarmoucený,

staví slavíka po životě

se seznamy, vpředu, vzadu, vedle něj;

Ale nemůže ji chytit,

objímá se v živých plotech

a naštěstí zpívá pro a pro.

Gerald Finley – preparing for the role of Hans Sachs

Nyní má leu mnoho divokých

zvířat, kteří před nimi

skrývají zuby, lesní skřítci, kočky, kozy a hlemýždi;

Ale všechna svatyně jim selhává:

slavík, zpívá příliš jasně

A všechny je sklání;

Také had

had déšť, syčí velmi a odpuzuje

a bojí se denního světla.

Chtějí uniknout chudému hostiteli,

od kterého vyživovali

dlouhou noc a dobře nakrmení,

říkají, že leuk je stále nejlepší,

jeho pastvina je sladká a dobrá,

slavík si přeje žhavé uhlíky.

Také žába Quaken zní tupě

z její bažiny dozadu a dopředu

O slavík Tonn,

Protože jim voda chce uniknout;

Wildgäns také křičí Gagagem

na jasný, světlý den

a obecně křičí:

' ' 'Co je nového je slavík?

Prohlašuje nás denní potěšení,

jako by jen úrodné slunce,

pohrdalo úplně nádherou měsíce.

Wol ve svém hnízdě mlčel a

mezi ovcemi nevyvolával nepokoje.

Člověk by je měl potrestat ohněm! “

Ale to je vražedné křik;

Rozsvítí se denní teplo,

A zpívej slavíka tak jasně,

že se mnoho ovcí

obrátilo z tohoto stáda a znovu se vynořilo z tohoto divocha

na pastvu a pastýře.

Někteří oznamují den zvukem,

stejně jako ten slavík.

Proti těmto vlkům štěkají zuby,

pronásledují je do trnitých živých plotů

a mučí je na krev,

bijí je ohněm:

budou mlčet dne;

Ale ti, kteří míří ke slunci,

jehož vzhled nikdo nemůže skrýt.

Že je jasnější, že tomu rozumíme

Kdo je krásný slavík, který

oznamuje jasný den se zvukem -

Martinus Luther , že víte,

kdo je ve Wittenbergu Augustinerovi, který

nás probudil z noci,

kam nás přivedl měsíční svit.

Měsíční svit interpretuje doktrínu člověka,

gentlemanští sofisté tam a zpět

do čtyř set let;

Šli ke svým smyslům

a odvedli nás od

evangelického učení „

Náš pastýř, Ježíši Krista,

k cestě do pouště“.