PAUL ÉLUARD

* 14. december 1895, Saint-Denis, Francúzsko – † 18. november 1952, Charenton-le-Pont, Francúzsko 

Vlastným menom Eugène Émile Paul Grindel,  bol francúzsky básnik. Meno Paul Éluard si vybral v roku 1917, keď mal devätnásť. Zdedil ho po svojej starej matke Félicie. V mladosti sa pripojil k dadaizmu a stal sa jedným z pilierov surrealizmu otvoriac si tak cestu k umeleckej angažovanosti. Bol známy aj pod pseudonymami „Didier Desroches“ a „de Brun“. Bol zakladateľom surrealistického hnutia s Louisom Aragonom, André Bretonom a Philippe Soupaultom. Od roku 1926 bol členom Komunistickej strany Francúzska. Mal hlboký priateľský vzťah s Bretonom až do roku 1938, keď sa tento stretol s Trockým v Mexiku a oznámil vytvorenie „Fédération internationale de l'art révolutionnaire indépendant“ („FIARI“), nezávislej od „PCF“ (Komunistickej strany Francúzska). Celý život sa stotožňoval so surrealizmom. Zároveň dosiahol dobrú reputáciu a bol prijatý ako spisovateľ tradicionalistickou kritikou. Klaňal sa surrealistickému pravidlu zhrnutému v tejto vete Lautréamonta: "Poézia musí byť pre všetkých, nielen pre jedného." S Benjaminom Péretom napísal 152 prísloví podľa surrealistického vkusu. S Bretonom „Au défaut du silence“ a „L'Immaculée Conception“. S Bretonom a René Charom napísal „Ralentir travaux“.

Bol vylúčený z Komunistickej strany Francúzska aj ďalej pokračoval v boji za revolúciu, za všetky revolúcie. V úlohe ambasadora surrealizmu, cestoval po celej Európe podrobenej fašistickými režimami. V septembri 1939 bol mobilizovaný do intendantúry (správa, administratíva) francúzskej armády. V roku 1943 spolu s Pierre Seghersom a Jean Lescureom zbieral texty mnohých básnikov činných v odboji a vydal antológiu s názvom „L'Honneur des poètes“. 18. novembra 1952 Éluard podľahol srdcovému infarktu o deviatej ráno vo svojom dome na 52 avenue de Gravelle v Charenton-le-Pont. 

Ona noc před smrtí byla

Nejkratší v jeho životě

Myšlenka že dosud žije

Mu rozpalovala v žilách krev

Hnusila se mu tíha těla

Sténal z přebytku síly

A zcela na dně té hrůzy

Začal se usmívat

Neměl JEDNOHO soudruha

Ale milióny a milióny

Věděl že ti ho pomstí

A světlo dne mu vzešlo

.

Nepřítelova báječná bilance

Pozdravy účtují s důstojností

Holínky účtují s našimi procházkami

Pitomci účtují s našimi sny

Hulváti účtují se svobodou

Strádání zúčtovalo s dětmi

Bratře zúčtovali s tvým bratrem

Olovo zúčtovalo s nejhezčí tváří

Nenávist zúčtovala s našim utrpením

A síla se nám vrátila

My zúčtujeme se zlem

Kritika poezie

Pheň probouzí les

Stromy a srdce listy a ruce

Štěstí svázané v kytici

Zmatené zjihlé lehounké sladké

Je to les přátel který se schází

U zelených studánek

Dobrého slunce planoucího dřeva

García Lorca byl popraven

Dům jediného slova

Se rty, jež se spojily k životu

Děťátko jemuž se slzy

Ze zorniček vytratily

Budoucí světlo vtéká

Kapku po kapce do člověka

Až po průsvitná víčka

Saint - Pol - oux popraven

A jeho dcera umučena

Ledové město ledových zákoutí

Kde sním o kvetoucích plodec

O celém nebi a o zemi

Jak o pannách odhalených

Ve hře která nemá konce

Kameny zvadlé zdi bez ozvěny

Vyhýbám se vám úsměvem

Decour byl popraven

Zabíjet

Dnes v noci padá

Divný klid na Paříž

Klid slepých očí

Bezbarvých snů

Jež vrážejí do zdí

Klid zbytečných paží

Čel přemožených

Mužů nepřítomných

Žen odváté krásy

Bledých studených vyplakaných

Dnes v noci padá

Mlčenlivě

Divný svit na Paříž

Na staré dobré srdce Paříže

Hluchý svit zločinu

Uváženého drsného čistého

Zločinu proti katům

Proti smrti.

Zákaz vycházení

Co chcete dveře nám střežili

Co chcete v pasti nás drželi

Co chcete ulici zatarasili

Co chcete město pokořili

Co chcete hladem umořili

Co chcete zbraně nám vzali

Co chcete noci nastaly

Co chcete my se milovali.

Sen z 21. září 1943

Snil jsem, že rychle kráčím

Po tyrolských cestách

Někdy abych šel rychleji

Kráčel jsem po čtyřech

A moje dlaně byly tvrdé

A hezké venkovanky

Po tamním způsobu

Mě při potkání zdravily

Něžným pokynutím

A přicházel jsem k vězením

V oknech visely stuhy

Dveře tam byly dokořán

A vězení byla prázdná

Moh jsem tam bydlet

Vcházet a vycházet po libosti

Moh jsem tam pracovat

Moh jsem tam být šťasten

Dole ve stáji

Černí opentlení koně

Čekali až se mi zachce vyjet

Jak vode ve slunci

Chvěly se zdi

Vesnické ženy na návsi

Se smály a nevěděly proč

Byl svátek sněhu

Uprostřed léta mezi květinami

Zase jsem odešel nahuštěn čistým vzduchem

Lehký a rychlý na cestách

Přišel jsem ke stejným vězením

Slunečným prázdným veselím

Probudil jsem se překvapen

Že jsem nepotkal ani jednoho muže.

Paul Eluard : "Liberté" (dit par l'auteur)

Můj vstup do komunistické strany je logickým výsledkem celého mého života. S potěšením mohu říci, že jsem nikdy nepovažoval malířství za umění, které je jen estetickou zábavou a zálibou. Kresbou a barvou - neboť to jsou moje zbraně -chtěl jsem pronikat stále hlouběji do vědomí světa a lidí, aby nás poznání každým dnem více osvobozovalo ... Léta strašného útisku mne přesvědčila, že musím bojovat nejen svým uměním, ale celým svým bytím.

Tolik jsem toužil najít novou vlast. Vždy jsem byl vyhnancem, teď už však nejsem; do té doby, než mě Španělsko znovu bude moci přivítat, otvírá mi francouzská komunistická strana svou náruč. Našel jsem v ní všechny, jichž si nejvíc vážím - největší vůdce, největší básníky a všechny ty krásné tváře ozbrojených Pařížanů, které jsem viděl v oněch srpnových dnech.

Jsem zase mezi svými bratry."

Pablo Picasso

"... nářky dětí nářky žen nářky ptáků nářky květin nářky stromů a kamení nářky cihel nábytku postelí židlí záclon hrnců koček a papírů nářky vůní sápající se na jiné nářky kouře a probodávající ramena nářků dusících se v kotli a nářky deště ptáků zaplavující moře které rozežírá kost a láme její zuby kousající vatu jíž slunce čistí talíř který měšec a kapsa skrývá v otisku chodidla ve skále"

Pablo Picasso - Guernica