*16. a4. 1896, Moineşti, Bacău, Rumunsko -†25. d12. 1963, Paríž, Francúzsko
Tristan Tzara [Cara], bol francúzsky básnik a dramatik, vlastným menom Samuel Rosenstock, jeden zo zakladateľov dadaizmu. Básne začal písať už počas štúdia na gymnáziu v Bukurešti. Spočiatku inklinoval k symbolizmu a spolu s Ione vínom založil aj časopis pre symbolistickou poéziu Simbolul. Svoj umelecký pseudonym si zvolil ešte v tomto, v roku 1915.
Od roku 1916 žil v Zürichu, kde bol jednou z osobností, ktoré založili v kabarete Voltaire hnutia dada. Napísal základný manifest hnutia, ktoré vyšli súborne roku 1924 ako Sept Manifestes Dada. Podľa obľúbené legendy dal Tzara hnutiua aj meno, a to tým, že otvoril slovník a zapichol nôž do náhodného miesta na stránke - trafil takto práve slovo dada, ktoré vo francúzštine značí hojdacieho koňa. V pamätiach Daroval som svoju dušu bielemu kameňu svojej vtedajšej ambície opísal ako "odpor proti všetkým formám civilizácie zvanej moderné, proti samému jej základu, proti logike, proti jazyku". Základnou technikou tejto vzbury bola groteska, detská hravosť a absurdita. V roku 1919 odišiel do Paríža. Spolupracoval s Louisom Aragonom, André Bretonom a Philippom Soupaultom. Táto spolupráca skončila okolo roku 1924, pretože odmietol vznikajúci surrealizmus. Po roku 1929 však našiel k surrealizmu cestu. V tridsiatych rokoch spolupracoval s ľavicovými politikmiAngažoval sa aj proti fašizmu a nacizmu a v prospech republikánov v španielskej občianskej vojne. Počas okupácie Francúzska Nemcami pôsobil v odboji. V povojnových rokoch sa viac venoval aj literárnej a výtvarnej kritike. V marci 1946 prednášal aj v Prahe. Do češtiny jeho texty prekladal najprv Vítězslav Nezval, neskôr Zdeněk Lorenc. Položil základný kameň dadaistické literatúry dielom La priemière aventure Celeste de Monsieur antipyrín (Prvá nebeské dobrodružstvo pána antipyrín, 1916).
Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň
Chcete-li udělat dadaistickou báseň,
vezměte noviny.
Vezměte nůžky.
Vyberte v novinách článek tak dlouhý, jak dlouhou chcete mít svou báseň.
Vystřihněte článek.
Potom pečlivě vystříhejte slovo za slovem z tohoto článku
a naházejte je do pytlíku.
Lehce zatřepejte.
Vytahujte potom výstřižky jeden za druhým a skládejte je v tom pořadí, jak jste je vytahovali.
Pečlivě slova opište.
Báseň se vám bude podobat.
A najednou jste spisovatel nesmírně originální, okouzlující senzibility, třebaže nechápané
nevzdělanci.
První nebeské dobrodružství pana Antipyrina (1916) úryvek
Parabola
Je – li možno požádat starou paní
o adresu bordelu
pěnk pěnk pěnk pěnk pěnk pěnk pěnkavko
jež zpíváš velbloudu na hrbu
zelení sloni tvé citlivosti každý se chvěje na telegrafním sloupu
všechny čtyři nohy přibity dohromady
tak dlouho hleděl do slunce až měl z tváře placku
uá aah uá aah uá aah
pan básník měl nový klobouk
slamák který byl tak pěkný tak pěkný tak pěkný
podobal se svatozáři
- neboť pan básník byl opravdu archanděl
tento pták přišel bílý a v horečce jako
ze kterého pluku přicházejí pendlovky? Z této vlhké hudby jako
pan Krikri přijímá v nemocnici návštěvu své snoubenky
na izraelském hřbitově se náhrobky kroutí jako hadi
pan básník byl archanděl – opravdu
říkal že drogista se podobá motýlu a Hospodinu a že život je
prostý jako bumbum jako bum bum jeho srdce
žena sestrojená z balonů stále menších začala křičet jako katastrofa
joóóóóóóóóóó´
idealista tak dlouho hleděl do slunce až měl z tváře placku
taratatatatatata (…)
Pan antipyrin
(přeložil Zdeněk Lorenc)
Druhé nebeské dobrodružství pana Antipyrina
Nezúčastněný mozek
nafouklá píšťalka s citronádou bez lásky
procitnutí v kondenzovaném mléce
setkání žlutá ryboženka děkuji dýchej
svítilnová lampa opium
oči houslí
hodina větrného očního krajíce
brána knírů
Paní přerušení
nuž dobrá moje oko rovněž nosí knír
Pan vstřebání
vychází rozprašovačem
měří nebo parfémuje
nebo zapaluje vždyť já jsem stále možný
Pan antipyrin
já výzva
Pan saturn
máte žáby ve střevících?
Ucho
b.b.b.b.b.b.b.b.b.b.
Pan vstřebání
koňské pinzety
ukojených pštrosích pohlaví
Ucho
zaslat na dobírku blekotala královna
výzdoba z tvrdých umělých květin
znásilňovat obálky
na dostizích čerstvých hlav připravovat obrovské rozhořčení ledovcových splazů
budík přivázaný na
dodělané motýlice
memorandum
kyselý a eventuální úsměv mechanické zátky
flétnová kost
čistí
tekutinu s měděnými ozdobami
ve výbušné kapse
odkud vyjde novorozenec s palmovými vlákny
zvedl se bez karosérie vzdav se všeho a zvolna došel ke dveřím
jachta rozložená na strupovité pupeny
pěšky
ovace
nafouklý přebytek
nedovolené tik-tak
přiškrtává
svařený
co když ne
velmi velmi drahý
procesí četníků v lahvích
deštníky a slunečníky
DADA Art Movement/Tristan Tzara
MANIFEST IZMU
DADA NEZNAMENÁ NIC
Shledáváme-li to malicherným a neztrácíme-li svůj čas pro slovo, které nic
neznamená... Prvá myšlenka, která v těchto hlavách běhá, je řádu
bakteriologického: objevit přinejmenším jeho původ etymologický, historický
nebo psychologický. Z novin se dovídáme, že černoši Kru nazývají ocas posvátné
krávy DADA. Kostka a matka se jmenují v jednom kraji Itálie DADA. Dřevěný
koník a kojná, dvojité přitakání v ruštině a rumunštině zní DADA. Učení
žurnalisté v něm spatřují umění pro kojence, jiní všední svaté
ježíškynechtedětickypřijítkemně, návrat k vyprahlému a hlučnému, hlučnému a
jednotvárnému primitivismu. Citlivost nestavíme na jednom slově; každá stavba
usiluje o dokonalost, která nudí, o stagnující myšlenku zlaté bažiny, relativní
lidský výtvor. Umělecké dílo nesmí být krásou jako takovou, neboť ta je mrtvá;
ani veselé, ani smutné, ani jasné, ani temné, těšit nebo týrat lidi tím, že jim
předkládá koláče svatozáří nebo pot z bujné projížďky ovzduším. Umělecké dílo
není nikdy krásné na základě nadekretování, objektivně, pro všechny. Kritika je
tedy zbytečná, má jen subjektivní platnost a ani sebemenší charakter
objektivity. Lze věřit, že se nalezla společná psychická základna celého lidstva?
Ježíšův pokus a bible přikrývají svými širokými a laskavými křídly: hovno,
zvířata, dny. Jak lze uspořádat chaos, který tvoří tuto nekonečnou beztvarou
variaci: člověka?
(... )
Tak se zrodilo DADA z potřeby nezávislosti, z nedůvěřivosti vůči společenství. Ti,
kdo k nám patří, střeží svou svobodu. Neuznáváme žádnou teorii. Máme po krk
kubistických a futuristických akademií: laboratoří formálních názorů. Dělá se
umění, aby se vydělávaly peníze a aby se podkuřovalo roztomilým měšťákům?
Rýmy zvoní asonancí peněz a převrácená křivka klouže po profilu vystrčeného
břicha. Všechny umělecké skupiny dospěly k této bance, jedouce na rozdílných
kometách. Vrátka otevřená možnosti vyvalovat se v poduškách a potravě.
… Je nám třeba děl silných, rovných, přesných a navěky nepochopených. Logika
znamená složitost. Logika je vždy klamná. Vede nitky pojmů, slov v jejich
formální podobě ke koncům klamných středů. Jejich okovy jsou jako obrovská
stonožka, která rdousí nezávislost…
(přeložil Zdeněk Lorenc)
LINKY
Štatistiky
| Online: | 12 |
|---|---|
| Celkom: | 384146 |
| Mesiac: | 6318 |
| Deň: | 328 |